Nejblíže položenou Corbíkovou stavbou za našimi hranicemi je betonový kolos Unité d´Habitation v Berlíně-Charlottenburgu, nedaleko Olympijského stadionu.
Le Corbusier tento dům postavil v roce 1957 jako třetí v pořadí po Marseilles (1947-1952) a Rezé u Nantes (1955). Chtěl Berlíňanům názorně ukázat, jak vypadá bydlení budoucnosti (a taky měl v té době zálusk na zakázku na řešení centra města - zúčastnil se soutěže, ale nakonec nezvítězil).
Hned u vchodu na fasádě názorně ukázal svou myšlenku Moduloru - měřítka architektury vycházejícího z průměrné lidské postavy a základních lidských potřeb.
Barevné řešení fasády je originální, i zde se na něm zřejmě podílel malíř Nadir Afonso, který se v té době k Le Corbusierovi vrátil po několikaleté stáži u Oscara Niemeyera.
Vstupní hala je jednoduchá a prostorná, hostí malou výstavku o historii stavby. Hned u vchodu je vývěska s vizitkami obyvatel všech přibližně tří set bytů v deseti patrech.
I nástěnka s aktuálními informacemi je stylová.
Bezpečnostní telefon je zřejmě původní.
Únikové schodiště jako v klasickém paneláku, jen mnohem čistější.
Chodby uvnitř domu jsou dlouhé a ponuré. Každé patro má jinou kombinaci barev.
Ale výhled na Berlín stojí za to. Kolem celého domu je vzorně udržovaný park se vzrostlými stromy.
Průměrný byt: vchází se v horním patře, vpravo kuchyně, oddělená od obytného prostoru zasunovacím neprůhledným sklem. Po schodech se schází do dolního patra s koupelnou a ložnicí, případně dětským pokojem. Spodní patro doplňuje široký balkon s vestavěnými truhlíky na květiny.
Ke stylovému bydlení patří stylové auto.
